ZA RUKU
Aby na to děti
v nemocnicích nebyly samy.
Několik set dětí do 6 let se každý rok ocitá v nemocnici bez doprovodu minimálně na jednu noc. Mnohé stráví o samotě celé týdny a měsíce, stejně jako malý chlapeček, dokud ho v nemocnici neobjevila Petra Jirglová.
Kde je problém?
Děti jsou v nemocnicích samy a stýská se jim. Zažívají úzkostné a depresivní stavy. Narušení psychomotorického vývoje. Komplikace práce zdravotníků – děti nespolupracují.
„
Děti procházejí specifickými emočními vývojovými fázemi, pro které je naprosto zásadní opora od dospělého člověka. Pokud zůstává dítě delší dobu samotné, dochází k zásadnímu narušení tohoto vývoje, které pro dítě představuje komplikace v dalším životě.
Mgr. Zuzana Kostelníková, dětská psycholožka
Jaké děti zůstávají samy?
Děti samoživitelů
Když se maminka nebo tatínek stará o další děti, které nemohou zůstat samotné. Klasické návštěvní hodiny u těch nejmenších pacientů ale pro správný psychomotorický vývoj často nestačí.
Děti z úplných rodin
Když je jeden z rodičů např. na služební cestě v zahraničí, druhý se stará o další sourozence a prarodiče či ostatní příbuzní bydlí daleko, nebo už nežijí.
Děti z tzv. šedé zóny
Když rodiče nemají zájem, ale děti ještě nepatří mezi ohrožené a neshání se pro ně pěstounská péče.
Děti z ústavů
Když není dost profesionálních tet, které by mohly dítě v nemocnici doprovázet. Téměr pokaždé.
Co s tím chceme dělat?
Spolupracovat se zdravotníky
Chceme navázat kontakt přímo s nemocnicemi a přijít s nimi na způsob, jak dětem poskytnout vhodné podmínky pro jejich emoční vývoj, který bude zároveň napomáhat plynulému chodu nemocnice a šetřit zdravotníkům práci.
Spolupracovat s Úřadem vlády
Komunikujeme se zmocněnkyní pro lidská práva, abychom pro náš projekt získali dostatečnou podporu i na institucionální úrovni.
Hledat funkční řešení
V zahraničí fungují různá řešení tohoto problému. Spoluprací se zdravotníky i ústavními činiteli chceme najít řešení, které bude fungovat tady u nás. Momentálně nás čeká spuštění pilotního projektu, na kterém budeme moct posbírat první data a zkušenosti.
„
Hospitalizaci vlastní v dětství, nebo vlastního dítěte si většina z nás dlouho pamatuje. Jde o silný zážitek a nemyslím si, že by se musel zapisovat do naší paměti jako negativní či dokonce traumatický. Je mým velkým cílem a přáním, aby ty nejzranitelnější skupiny naší společnosti měly stejný přístup, možnosti, péči a podporu, jako ti šťastnější a odolnější z nás.
Klára Laurenčíková, zmocněnkyně pro lidská práva
Komu pomáháme?
Dětem
Aby měly někoho, kdo je bude v nemocnici držet Za ruku a postará se o jejich pohodový emoční vývoj.
Zdravotníkům
Aby se malí pacienti cítili lépe, neměli strach, lépe spolupracovali a rychleji se uzdravovali.
Rodičům
Aby věděli, že pokud nemohou být s dítětem v nemocnici, jejich roli zastane někdo spolehlivý.
„
Sledovala jsem příběh chlapečka a strašně mě zasáhnul. Nechci aby tohle zažilo nikdy opravdu nikdy žádné jiné dítě. Stala jsem se mámou a představa že nebudu moc do nemocnice s dítětem a on by tam neměl doprovod je proste nepředstavitelná. Proto chci podpořit snahu spolku Za ruku aby se tento systém změnil.
Barbora Strýcová
Jsme slyšet
Napsali, natočili, zmínili:
→ Osamělé nemluvně leží v nemocnici. Ta odmítá návštěvy dobrovolnice a úřady nekonají.
→ Příběh opuštěného chlapečka z Motola má díky Petře Jirglové šanci na happy end
→ Pokud dítě v prvních letech života nemá fyzický kontakt, může to mít fatální následky.
→ Jirglová: Chlapec byl v nemocnici měsíce sám, byl i přivázaný, lidskost selhala
→ Martinková: Opuštěný chlapec po roce u pěstounů – Prodlení nechápu, málem byl v ústavu
Kdo nás drží za ruku?
„
“Dlouhé desítky let už se nejen v odborných kruzích hovoří o tom, co je to trauma a jak působí na tělo a duši, přesto se situace ve zdravotnictví mění jen velmi pomalu. Rodičům je často bráněno být se svými dětmi v nemocnicích i přesto, že už existují příklady dobré praxe a jasné důkazy o tom, že kde je vůle, je i cesta. Mnoho pediatrů posílá rodiče pryč ve chvíli, kdy se chystá dětem udělat něco, co je bude bolet. Nechat v takovou chvíli dítě samo, byť by šlo o pár vteřin z našeho pohledu nevýznamné bolesti, je v očích dítěte zrada a situace jako stvořená ke vzniku traumatu.
↓
Naprosto zásadní, a přesto tolik opomíjenou či dokonce znemožňovanou věcí, je nenechávat dítě samotné bez přítomnosti pečující osoby.”
Zdeňka Šíp Staňková, autorka knihy Děti jsou taky lidi
UNICEF
ÚŘAD VLÁDY
DUKE
Würth
OSVĚTA RODIČŮ
UNICEF | ÚŘAD VLÁDY | DUKE MANUFACTURING | Würth | OSVĚTA RODIČŮ
Chyťte nás za ruku
Přidejte se k nám
Aby se nám dařilo plnit naše cíle, potřebujeme být hodně vidět. Přidejte se k nám na sociálních sítích, sdílejte naše příspěvky, nebo i vaše vlastní zkušenosti. Moc nám to pomůže.
Přiložte ruku k dílu
Pracujete v nemocnici a chcete s námi spolupracovat? Nebo chcete jakkoliv organizačně pomoct spolku? A nebo chcete spolku pomoci finančně? Napište nám, budeme moc rádi.
hana.martinkova@spolekzaruku.cz
Kdo stojí za projektem Za ruku?
Petra Jirglová
„V létě 2021 jsem v motolské nemocnici navštívila kamarádku, která tam doprovázela svého hospitalizovaného syna. Vedle jeho postýlky ležel malý chlapeček. Byl sám, ručičky měl připoutané k postýlce a mně ho bylo strašně líto. Zjistila jsem, že za 6 měsíců svého života poznal jen nemocniční prostředí a spoustu dní koukal do stropu. Za ruku ho neměl kdo držet. – Maminka se o něj nezajímala a babička už pečovala o jeho tři sourozence. Na péči o další dítě už bohužel neměla dost sil.
S pomocí ostatních se mi po půl roce podařilo dostat chlapečka do náhradní pěstounské péče. To byla totiž jediná cesta, jak jsem se podle zákona mohla stát jeho doprovodem. Byl to doslova boj, a to pro všechny zúčastněné. Dlouhý čas strávený o samotě v nemocnici už ale malému nikdo nenahradí. Proto chci udělat všechno proto, aby podobný osud nepotkal další děti, které zrovna nemají nikoho, kdo by je během léčby držel Za ruku.
V roce 2022 jsem se tedy rozhodla založit Spolek Za ruku, který by situaci stovek dětí pomohl změnit. Třeba i s vaší pomocí.“
Hana Martinková Bojková
koordinátorka
„V roce 2020 jsem spoluzaložila spolek na podporu náhradních rodičů. O rok později se mi ozvala Petra Jirglová s žádostí o pomoc. Pro mě to byl v tu chvíli další případ osamoceného dítěte k řešení. Pro ní to byla citová záležitost. Její urputnost a odhodlanost mě natolik vtáhla do řešení případu, že jsme v tom byly nakonec citově obě.
Věřím, že uplatním své letité zkušenosti nejen z oblasti náhradní rodinné péče, ale taky domácí zdravotní péče. Je mi ctí být součástní týmu spolku Za ruku, být součástí změny, která přinese něco pozitivního, užitečného a důležitého. Důležitého především, protože pro malé dítě je každý den v jeho životě velkou událostí. A ty dny by měly být ideálně plné smíchu a radosti. A když se nejde ani smát, je potřeba je alespoň podžet za ruku a říct jim, že to bude brzy dobré.
Sama jsem maminkou čtyř dětí, z toho tří přijatých. Vím, jak je rodičovství mnohdy těžké a některá rozhodnutí mohou bolet u srdce. Například, když rodič musí nechat v nemocnici dítko samotné, protože má doma další děti, o které se nemá kdo postarat. Chceme to změnit.“
Tereza Bártová
advokátka
„Ve svém pracovním i osobní životě se zajímám o ochranu lidských práv. Náplní mé práce je podpora zranitelných osob, ať už jde u uprchlíky, lidi se zdravotním znevýhodněním, duševním onemocněním, seniory nebo o děti v těžké životní situaci. Baví mě jak přímá práce s klienty, tak strategická činnost zaměřená na dlouhodobé zlepšování postavení lidí v obtížných životních situacích. A že je na čem pracovat.
Ve spolku Za Ruku koordinuji právní poradnu zaměřenou na pomoc rodičům, pacientům, zdravotnímu personálu a sociálním pracovníkům. Trápí-li Vás problematika hospitalizovaných dětí bez doprovodu nebo jste rodič v komplikované situaci a z jakéhokoliv důvodu nemůžete se svým dítětem v nemocnici zůstat, potřebujete-li odborné právní poradenství, neváhejte se na mne obrátit.“
Dále spolku Za ruku pomáhájí
Lenka Černá
marketing
Lucie Mouchová
ilustátorka
Markéta Sýkorová
grafička
Karol Markytánová
UX
Filip Jakeš
filmař