ZA RUKU
Aby na to děti v nemocnicích nebyly samy.
Několik set dětí do 6 let se každý rok ocitá v nemocnici bez doprovodu minimálně na jednu noc. Mnohé stráví o samotě celé týdny a měsíce, stejně jako malý chlapeček, dokud ho v nemocnici neobjevila Petra Jirglová.
Pojďme to změnit.
Kde je problém?
Děti jsou v nemocnicích samy a stýská se jim.
Zažívají úzkostné a depresivní stavy.
Narušení psychomotorického vývoje.
Komplikace práce zdravotníkům – děti nespolupracují.
Děti procházejí specifickými emočními vývojovými fázemi, pro které je naprosto zásadní opora od dospělého člověka. Poku zůstává dítě delší dobu samotné, dochází k zásadnímu narušení tohoto vývoje, které pro dítě představuje komplikace v dalším životě.
Mgr. Zuzana Kostelníková, dětská psycholožka
Jaké děti zůstávají samy?
Děti samoživitelů
Když se maminka nebo tatínek stará o další děti, které nemohou zůstat samotné. Klasické návštěvní hodiny u těch nejmenších pacientů ale pro správný psychomotorický vývoj často nestačí.
Děti z úplných rodin
Když je jeden z rodičů např. na služební cestě v zahraničí, druhý se stará o další sourozence a prarodiče či ostatní příbuzní bydlí daleko, nebo už nežijí.
Děti z tzv. šedé zóny
Když rodiče nemají zájem, ale děti ještě nepatří mezi ohrožené a neshání se pro ně pěstounská péče.
Děti z ústavů a dětských domovů
Když v ústavním zařízení není dost profesionálních tet, které by mohly dítě v nemocnici doprovázet. Bohužel se to děje v téměř 100 % případů.
Co s tím chceme dělat?
Spolupracovat se zdravotníky
Chceme navázat kontakt přímo s nemocnicemi a přijít s nimi na způsob, jak dětem poskytnout vhodné podmínky pro jejich emoční vývoj, který bude zároveň napomáhat plynulému chodu nemocnice a šetřit zdravotníkům práci.
Spolupracovat s Úřadem vlády
Komunikujeme se zmocněnkyní pro lidská práva, abychom pro náš projekt získali dostatečnou podporu i na institucionální úrovni.
Hledat funkční řešení
V zahraničí fungují různá řešení tohoto problému. Spoluprací se zdravotníky i ústavními činiteli chceme najít řešení, které bude fungovat tady u nás. Momentálně nás čeká spuštění pilotního projektu, na kterém budeme moct posbírat první data a zkušenosti.
Je mým velkým cílem a přáním, aby ty nejzranitelnější skupiny naší společnosti měly stejný přístup, možnosti, péči a podporu, jako ti šťastnější a odolnější z nás. Hospitalizaci vlastní v dětství, nebo vlastního dítěte si většina z nás dlouho pamatuje. Jde o silný zážitek a nemyslím si, že by se musel zapisovat do naší paměti jako negativní či dokonce traumatický. Svou současnou pozici beru jako veliký dar a příležitost současnou situaci vylepšit, s respektem k právům a potřebám dětí, jejich rodičů i zaměstnanců zdravotnických zařízení.
Klára Laurenčíková, zmocněnkyně pro lidská práva
Komu pomáháme?
Dětem
aby měly někoho, kdo je bude v nemocnici držet Za ruku a postará se o jejich pohodový emoční vývoj
Zdravotníkům
aby se malí pacienti cítili lépe, neměli strach, lépe spolupracovali a rychleji se uzdravovali.
Rodičům
aby věděli, že pokud nemohou být s dítětem v nemocnici, jejich roli zastane někdo spolehlivý
Sledovala jsem příběh chlapečka a strašně mě zasáhnul. Nechci aby tohle zažilo nikdy opravdu nikdy žádné jiné dítě. Stala jsem se mámou a představa že nebudu moc do nemocnice s dítětem a on by tam neměl doprovod je proste nepředstavitelná. Proto chci podpořit snahu spolku Za ruku aby se tento systém změnil.
Barbora Strýcová
Kdo nás drží za ruku?
 |
 |
 |
 |
 |
Jsme slyšet
Chyťte nás za ruku
Přidejte se k nám
Potřebujeme být vidět. Přidejte se k nám na sociálních sítích, sdílejte naše příspěvky, nebo i vaše vlastní zkušenosti.
Přiložte ruku k dílu
Pracujete v nemocnici a chcete s námi spolupracovat? Nebo chcete jakkoliv organizačně pomoct spolku?
Kdo stojí za projektem Za ruku?
Petra Jirglová
„V létě 2021 jsem v motolské nemocnici navštívila kamarádku, která tam doprovázela svého hospitalizovaného syna. Vedle jeho postýlky ležel malý chlapeček. Byl sám, ručičky měl připoutané k postýlce a mně ho bylo strašně líto. Zjistila jsem, že za 6 měsíců svého života poznal jen nemocniční prostředí a spoustu dní koukal do stropu. Za ruku ho neměl kdo držet. – Maminka se o něj nezajímala a babička už pečovala o jeho tři sourozence. Na péči o další dítě už bohužel neměla dost sil.
S pomocí ostatních se mi po půl roce podařilo dostat chlapečka do náhradní pěstounské péče.To byla totiž jediná cesta, jak jsem se podle zákona mohla stát jeho doprovodem. Byl to doslova boj, a to pro všechny zúčastněné. Dlouhý čas strávený o samotě v nemocnici už ale malému nikdo nenahradí. Proto chci udělat všechno proto, aby podobný osud nepotkal další děti, které zrovna nemají nikoho, kdo by je během léčby držel Za ruku.
V roce 2022 jsem se tedy rozhodla založit Spolek Za ruku, který by situaci stovek dětí pomohl změnit. Třeba s Vaší pomocí.“
Dále spolu Za ruku pomáhájí
Lenka Černá
Karolína Markytánová
Lucie Mouchová